Vážený pane doktore,to, co popisujete, je věčný problém. Jakmile jsou 2 možnosti, nemůžou se často lékaři domluvit. Ať jde o předpis NOAC, jiných léků, žádanek, lázní apod.
Pokud se lékaři nemůžou dohodnout, musí vycházet z platné legislativy a Smlouvy o poskytování a úhradě zdravotní péče, kterou jsou všichni smluvní lékaři povinni dodržovat.
Dle Metodiky VZP, kterou se zdravotní zařízení podpisem Smlouvy zavázalo dodržovat, se ošetřujícím lékařem rozumí:
– praktický lékař, praktický lékař pro děti a dorost, praktický zubní lékař, ženský lékař, který registruje pojištěnce (dále jen „registrující lékař“),
– lékař poskytující pojištěnci specializovanou ambulantní zdravotní péči ( pneumolog, kardiolog, …) , který v souladu se svou specializací převzal pojištěnce pro určitý diagnostický závěr do péče,
– lékař poskytující pojištěnci zdravotní péči v zařízení poskytovatele ústavní péče.
Ošetřující lékař je sám povinen poskytnout, vyžádat, navrhnout či předepsat další péči, kterou indikoval.
Ošetřující lékař zodpovídá za účelnost jím indikované další péče, za úplnost a správnost údajů jím vyplňovaných v dokladech a je povinen zaznamenat ve zdravotní dokumentaci přesný rozsah a objem ordinované péče (eventuálně uschovat v dokumentaci kopii požadavku).
Dle § 46 zákona č. 372/2011 Sb. je ošetřující lékař povinen zajistit dle písm. b) sestavení, koordinaci a realizaci individuálního léčebného postupu a komplexnost, návaznost a koordinovanost poskytovaných zdravotních služeb.
NOAC může předepsat nyní jak specialista, tak i PL. Jak jsem již psala, pokud se lékaři nemůžou dohodnout, musí vycházet z platné legislativy a Smlouvy o poskytování a úhradě zdravotní péče.
To znamená, že pokud je pacient sledován v odborné poradně, měl by léky předepisovat specialista.
Osobně bych to ale viděla tak, že při kontrole v poradně předepíše léky specialista (na 3 měsíce), v mezidobí kontrol pak event. PL, pokud má ale od specialisty zprávu. Samozřejmě ale i specialista může pokrýt vybavení pacienta chronickými léky a to opakovaným eReceptem, který má platnost 6 měsíců od vystavení (pokud lékař neurčí jinak, nejdéle však 1 rok).
VZP nemá kompetenci vydat příkaz o předepsání jednomu z nich.
Inkontinence:
Metodika k Úhradovému katalogu VZP, platnost od 1. 3. 2026
Indikací pro předpis absorpčních ZP je inkontinence, která je dělena do tří stupňů dle závažnosti postižení:
I.stupeň – mimovolní únik moči nad 50 ml do 100 ml (včetně) v průběhu 24 hodin, stupeň postižení / inkontinence = 1
především stresová inkontinence všech stupňů. Používání pomůcek je nepravidelné. Únik moči nastává při kašli, smíchu, kýchnutí či zvedání předmětů. V případech ostatních typů inkontinence (reflexní, urgentní, extrauretrální), kde není prioritní stresový manévr, musí odborník klasifikaci provést s přihlédnutím k údajům v mikční kartě pacienta (anamnéza), případně k výsledkům vyšetření dolních močových cest (fyzikální vyšetření, cystoskopie, uroflowmetrie, cystografie, ultrasonografie apod.). Z prostředků veřejného zdravotního pojištění je Pojišťovnou hrazeno maximálně 150 kusů/měsíc, nejvýše do 437,92 Kč/měsíc.
II. stupeň – mimovolní únik moči nad 100 ml do 200 ml (včetně) v průběhu 24 hodin + fekální inkontinence, stupeň postižení / inkontinence = 2
ostatní typy inkontinence zejména u mobilních pacientů. Používání pomůcek je nutné denně, únik moči nastává při změně polohy, při běhu, chůzi, chůzi po schodech, při fyzické námaze. Z prostředků veřejného zdravotního pojištění je Pojišťovnou hrazeno maximálně 150 kusů/měsíc, do celkové výše 876,96 Kč/měsíc.
III. stupeň – mimovolní únik moči nad 200 ml v průběhu 24 hodin + smíšená inkontinence, stupeň postižení / inkontinence = 3
ostatní typy inkontinence v pokročilém stádiu především u ležících pacientů spojené také s inkontinencí stolice. Používání pomůcek je trvalou nutností. Moč, případně stolice uniká trvale, bez možnosti jakkoli kontrolovat tento stav. Z prostředků veřejného zdravotního pojištění je Pojišťovnou hrazeno maximálně 150 kusů/měsíc, do celkové výše 1 721,43 Kč/měsíc.
K vyjádření specialistů:
V zákoně a ani v Metodice VZP není konkrétně napsáno, že je nutné ke stanovení stupně močové inkontinence a inkontinence stolice vyšetření specialistů. Základní diagnostiku může provést i PL.
Osobně bych se k tomu postavila tak, že u ležících nebo převážně ležících pacientů bych u III. st. inkontinence odborné vyšetření specialistou nevyžadovala.
U I. stupně bych vyšetření vyžadovala. U II. stupně asi také, ale přistupovala bych k tomu individuálně a se znalostí pacienta.
Specializovaná vyšetření bych vždy požadovala při nejasné diagnóze, při neurogenních poruchách, apod.